Martin Bittner
Od útlého věku jsem sportoval, nyní s dvěma dětmi, pracemi a snahou o postavení nového domu, šel sport až tak na pátou kolej. Nejblíže mám ale k plavání (10 let závodně), triatlonu, cyklistice a v zimě k lyžování. Také nedám dopustit na vandry s přáteli. Když jsem začal sportovat, tak jsem chtěl být nejlepší, jakmile jsem zjistil, že toho nejspíše nedosáhnu, začal brát sport jako relax a prostředek k uvolnění endorfinů. Na cyklistice mě nejvíc baví objevování nových míst, na která se dostanu jen za pomoci vlastní síly. O to víc si pak dokážu ten daný moment užít.
Studoval jsem v Sydney, což je krásné město. Kosmopolitní a určitě jej doporučuji k návštěvě. Doufám, že jej, i s rodinou, jednoho dne opět navštívím. Zaujala mě spousta věcí, jednoduchost a systémovost veřejné dopravy (v tom máme hodně co zlepšovat), počet Brazilců (údajně až 20 %), dobrý systém škol a velmi přísné zákony. I když jsem tam zažil jeden menší teroristický útok, je to velmi bezpečné město s opravdu přátelskými lidmi.
Vtipných historek z mé učitelské praxe je celá řada. Vždy se v hodinách snažím se studenty zasmát, ale nic si do poznámek nepíšu. Jde o situační a improvizační humor. Lekce by měla být zábavná! Rozhodně nejzajímavější hodinu jsem zažil s jedním studentem při práci, kdy jsme jezdili po Zlíně v dodávce jedné obchodní společnosti a on doručoval zboží. O jeho záměru jsem se dozvěděl při začátku lekce a improvizace byla na světě.
V práci i v životě mě nejvíce nabíjí pozitivní lidé. Když je během lekcí pozitivní atmosféra, pracuje se mnohem snadněji a všichni se učí lépe. V poslední době, a nejspíše i v budoucnu, ji bude čím dál těžší navodit, nicméně se o to nikdy nepřestanu snažit!
Když se řekne “mé nejoblíbenější místo“, hned mě napadne “Bakoš”. Je to oblast a les hned za napajedelskými výběhy, kde jsou nádherné a staré stromy lemující přirozené lesní cesty. Nevím proč, ale vždy to tam na mne působí uklidňujícím dojmem.
