Hana Látalová

Do Lingvy jsem nastoupila hned po střední škole na pozici koordinátorky jazykové výuky. Viděla jsem vyvěšenou nabídku na Úřadu práce a rozhodla se poslat životopis. Tenkrát jsem absolvovala dva pracovní pohovory a ani z jednoho jsem neměla dobrý pocit, ale vzhledem k tomu, že jsem součástí olomoucké pobočky už přes 15 let, tak ten pocit byl nejspíš mylný. O to úsměvnější je, že jsem původně nastupovala pouze na 3 roky jako zástup za mateřskou dovolenou. Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že se to takto protáhne. Člověk by čekal, že práce koordinátora je monotónní a časem se může přehoupnout až v nudnou, ale opak je pravdou. Pracovní dny se hodně liší a to je přesně to, co mám na téhle práci nejraději – tu rozmanitost. Jsem totiž typ člověka, který má rád, když se něco děje, což mě v téhle firmě nikdy nezklamalo.

Nejakčnější je bezkonkurenčně září, kdy se začátkem školního roku začíná i většina kurzů a děje se toho opravdu spousta najednou. Často se stává, že při telefonních hovorech říkám něco jiného, než bych měla či chtěla, a z toho vznikají ty nejzábavnější historky. Koneckonců, práce s lidmi je obecně jedna velká zábavná historka, ať už s kolegy, lektory nebo klienty. Pamatuji si kolegu z jiné jazykové školy, se kterými jsme právě v tom hektickém září začali spolupracovat. Její počítačový systém, se kterým pracovali, byl trochu složitější na obsluhu než ten náš, proto tento koordinátor často volal k nám na pobočku, aby si u nás něco ověřil. Velmi často ten hovor zakončoval tím, že půjde udělat do jejich školy hysterickou scénu s tím, že mu snad někdo pomůže anebo se nás ptal, zda u sebe nemáme pušku, že by se rovnou zastřelil. Naštěstí se to nakonec nestalo, tenhle koordinátor na své pozici vydržel asi 6 měsíců a pak odešel. V takových hektických chvílích je ale důležité zachovat klid a povznést se nad danou situací.

Když nepracuji, tak velkou část volného času trávím s rodinou, s přáteli a také sama se sebou. Nemám ráda, když den není využitý na 1000 %, takže jsem si od kamarádů zasloužila příznačnou přezdívku „tryskomyš“. Nerada ztrácím čas činnostmi, které mě nebaví nebo mě nějakým způsobem nenaplňují. Vždyť žijeme jenom jednou! Proto věřím, že je důležité ten čas využít co nejvíce a nejlépe to jde. Asi proto není divu, že ráda trávím čas, mimo jiné, třeba čtením. Je to pro mě odpočinek i určitá forma sebevzdělání. Dále také ráda vařím a zkouším nové recepty.