Martina Maňásková

Baví mě, když se studenty objevujeme, jak se dorozumět. Cizí jazyk vám otevře nejen cestu do světa, ale i nový svět. Také je motivující sledovat, jak se studenti posouvají dále, i když někdy mají pocit, že to nejde tak rychle, jak by si představovali. Pro mě jsou ty pokroky zřetelné z hodiny na hodinu. Každý krůček kupředu se počítá. Nedílnou součástí mojí práce je kreativita, stále vymýšlím nové způsoby, jak jim co nejefektivněji předat jazyk. Práce s lidmi je obohacující a inspirující. Stále mě to nepřestává bavit, protože mi to dává smysl.

Veselá byla třeba hodina, kdy se jeden student rozhodl, že bude vyučovat místo mě. Připravil si k tomu video a slovní zásobu. Byla s ním vážně legrace, ale moc jsme se toho tedy nenaučili.

Moc pěkné jsou také ty momenty, kdy se se studentem například připravujeme na jeho pohovor v angličtině. Probereme spoustu možných a snad i nemožných otázek, které by se na pohovoru mohly objevit. A po pohovoru mi pak vypráví, jak to proběhlo, co doslova řekl, kolik otázek se tam skutečně objevilo. Je na sebe pyšný, jak to zvládl. A já mám radost, že moje hodiny byly užitečné a můžu být u toho, jak se mu daří.

Vzpomínám si na první hodinu, kdy jsem vyučovala na střední škole francouzštinu. Zastupovala jsem nemocnou kolegyni a v tom počátečním zmatku jsem si vzala permanentní fixu místo smazatelné. První slovíčko “la salle de bain”, které jsem napsala na tabuli, tam zůstalo 14 dní, než ho školník odstranil. Myslím, že všichni si dodnes pamatují, jak se řekne koupelna.

Taky si barvitě vybavuji první lekci po mateřské dovolené. Byla jsem tak nervózní, že jsem se studentům představila příjmením za svobodna. Studenti byli zmatení, kdo to vlastně přišel. Ale pak se to rozjelo v příjemném duchu a všechen stres byl rázem pryč.

Stručně řečeno středně ukecané plánovače a experty ve svém oboru mám nejraději. Trochu to rozvedu. Většina studentů přichází s tím, že by se chtěla hlavně “domluvit”. A mluvení se nejlépe učí mluvením. Pokud student převážně mlčí nebo krčí rameny, tak se to moc neposouvá. Samozřejmě je potřeba mu nabídnout vhodná témata, otázky a podněty. Myslím, že zrovna na otázky jsem expert. Dále je dobré, když studenti mají představu kdy a jak budou jazyk v dohledné době potřebovat. Bude to small talk se šéfem, půjčení auta na dovolené, telefonování s kolegou nebo zkouška z angličtiny? Když vědí co nejkonkrétněji “co” a já vím “jak”, tak je to pak skvělá spolupráce. Každý týden se setkávám s lidmi z různých oborů a stále se dozvídám něco nového, to je takový bonus pro mě.