Olga Turňová

To, že dnes učím v Lingua Centrum, je jedna velká náhoda. Po ukončení vysoké školy jsem pracovala pro zahraniční firmy, jejichž komunikačním jazykem byla angličtina. Hodně jsem cestovala, a to jak pracovně, tak soukromě. Znalost cizího jazyka jsem v té době vnímala pouze jako naprostou nezbytnost, doplněk pro výkon mého povolání a obrovskou výhodu při cestování.

Pak přišly rodičovské povinnosti a já jsem zůstala se synem doma. Jednou večer mi u dveří zazvonil soused v domnění, že když jsem na mateřské, tak určitě nemám co dělat. Požádal mě, jestli bych mu nedávala hodiny angličtiny. I když s tím nicneděláním byl vedle jak ta jedle, moc dlouho jsem neváhala. Zprávy se šířily rychlostí blesku a k mému překvapení se k sousedovi postupně začali přidávat moji kamarádi, jejich děti a známí. Po dvou mateřských dovolených jsem začala pracovat v knižním nakladatelství. Byla to náročná práce, ale učení ve volných chvílích jsem se nevzdala. Stal se z něj můj koníček a z mých studentů téměř členové mé rodiny.

Aby těch náhod nebylo málo, před pěti lety mi znenadání zazvonil telefon. Tehdejší vedoucí zlínské pobočky Lingua Centrum se mě bez dlouhého otálení zeptala: “Nechtěla byste pro nás učit?” Odmítla jsem její nabídku s tím, že mám skvělou práci, a navíc už své studenty mám. Pár týdnů poté jsme jeli s rodinou do Kostariky. Na jedné naučné stezce jsem narazila na upravený citát brazilského spisovatele Mária Quintany: “Neplýtvej časem na chytání motýlů. Pečuj o svou zahradu a motýli přiletí sami.” Ta slova se mě držela jako klíště. Pomalu, ale jistě jsem si začala uvědomovat, že už se nějaký čas o svou zahradu starám jen z povinnosti. Po návratu domů jsem zavolala do zlínské pobočky a než jsem se nadála, už jsem stála před tabulí.

Pokud se mě zeptáte, jestli toho nelituju, přijďte si prohlédnout moji zbrusu novou zahradu. Je plná jedinečných motýlů. Jsou upovídaní, sečtělí, mají úžasný smysl pro humor, jsou tolerantní, vnímaví, otevření, snaživí, vynalézaví, hraví, odvážní ale hlavně jsou moji. Propadla jsem jim tak, že se každé léto nemůžu dočkat konce prázdnin.