Petra Burianová

Myslím si, že moje láska ke Katalánsku, k jeho jazyku a k Barceloně samotné, začala  díky mé první dovolené a dalším návštěvám této oblasti. I když mě Španělsko zaujalo jako takové, vždycky to byla právě Barcelona, kam jsem se nejraději vracela. A proto, když přišla nabídka studia katalánského jazyka, ani na chvilku jsem neváhala. Díky tomuto studiu, jak tady v Brně, tak i v Barceloně samotné, a pobytu v katalánské rodině, kde jsem pracovala jako au-pair, jsem zjistila, jak odlišná katalánština od španělštiny je. Většina lidí dává španělštinu a katalánštinu na stejnou úroveň jako je u nás čeština a slovenština. Opak je ale pravdou, katalánština je jazyk se specifickými výrazy, které se i jinak skloňují a časují, takže rozdíl je vlastně velký. Dokonce některá slovíčka jsou zcela odlišná. Ve své podstatě to románský jazyk je a tím pádem je i propojený s ostatními jazyky jako jsou francouzština, italština a samozřejmě španělština. Ale i přesto všechno si myslím, že je to jazyk svébytný, a proto ho mám tak ráda.

Podle mých zkušeností a zážitků si myslím, že tradice a zvyky v Katalánsku mají své pevné místo. Pamatuji si, že jsme měli při mém letním studijním pobytu možnost navštívit skupinku mladých lidí, kteří se věnovali zdejší tradici, a to je stavění lidských věží neboli Castells. Tato tradice má svá pravidla – každé patro má své jméno, každý hrad má svou vlastní strukturu. Významnou roli hraje i hudba, kdy při stavění hradu hraje jiná melodie než při jeho rozebírání. Výsledný efekt je úchvatný.

Další zvyk, který mě velice zaujal byl Gegants neboli obří loutky. Jedná se o velké průvody po městech doprovázené hudbou, kdy jsou lidé oblečení do středověkých kostýmů a každá loutka symbolizuje legendární místní postavu. Posledním hezkým a “národním“ tancem je Sardana, která se tančí na náměstích, v ulicích a zve do kruhu a k tanci každého.